ATMOS - Jaroslav Cankař a syn

Bude Česko někdy bez kouře

ANEB Spalování kotlů na pevná paliva a jejich měření

Kotle na pevná paliva dnes rozdělujeme dle ČSN EN 303 - 5, která stanový v zemích Evropské unie požadavky na kotle na pevná paliva do výkonu 300 kW, do několika základních skupin.

• Na kotle, které spalují biologická nebo fosilní paliva.
• Na kotle zařazené do 1., do 2. nebo do 3. třídy.
• Na kotle s ruční nebo automatickou dodávkou paliva.

Rozdělení kotlů na biologická a fosilní paliva je velice důležité, a to z pohledů získání různých příspěvku v jednotlivých zemích EU, v české republice např. ze Státního Fondu životního prostředí. Tyto podpory jsou v zásadě vždy poskytovány jen na zařízení spalující obnovitelné a biologické zdroje energie, dosahující vysoké účinností při jmenovitém výkonu a zaručenou kvalitou spalování(minimálně 3. třídy a lepší). Např. v Německu je nyní investorovi poskytnuta dotace ve výši 26 až 38 EUR na 1kW instalovaného výkonu, za předpokladu, že kotel má přímou účinnost vyšší jak 88%, a ve spalinách hodnoty CO menší než 250mg/m3 a hodnoty OGC ( CxHy), Prachu menší než 50 mg/m3 ( přepočteno na 11% O2 ). Účinnost a množství CO ve spalinách musí být vždy ověřeno před obdržením dotace, autorizovaným měřením přímo u každého zákazníka při zpuštění kotle tak, aby byly ověřeny technické parametry udávané výrobcem. Tyto měření se provádějí a opakují v pravidelných intervalech např. po 2 letech u každého majitele kotle bez rozdílů, tak aby bylo zabezpečeno, že zařízení stále dosahuje svých parametrů při určitém stupni opotřebení. Týká se to samozřejmě i všech zařízení, které nezískají finanční podporu, ale jsou schváleny pro provoz v dané zemi. To však u nás v ČR chybí, a potom se všichni diví, že se zase nedá na vesnicích a malých městech dýchat. Rozdělení kotlů do 1., do 2. nebo do 3. třídy je provedeno na základě kvality spalování ( CO, OGC, Prach ) a dosažené přímé účinnosti. (viz. tabulka )

V tabulce je možné vidět, že kotle s nejlepšími naměřenými hodnotami jsou zařazeny do 3 třídy. Rozdíly mezi 1, 2 a 3 třídou jsou tak obrovské, že si většina západních zemí EU stanovila, že na jejich území smí být prodávány výrobky pouze 3 třídy. (např. Německo, Rakousko, Švédsko atd.) Navíc povolené množství CO ve spalinách pro udělení dotace je ještě o něco zpřísněno, což je jistě motivující. Bohužel Česká republika se v tomto zemím EU zatím nijak nepodobá.

Rozdělení na kotle s ruční a automatickou dodávkou paliva je důležité z pohledu samotného seřízení kotle na požadované parametry. U kotlů s automatickou dodávkou paliva je seřízení většinou mnohem jednoduší a proto jsou na ně kladeny vyšší požadavky na kvalitu spalování.( viz. tabulka )

Kotle s ruční dodávkou paliva je kapitola sama pro sebe, a proto se na ni podívejme detailně. Kotle je možné rozdělit dle konstrukčního řešení na prohořívací , odhořívací a zplynovací. Toto rozdělení nemá žádný vliv na požadavky, které jsou na kotle kladeny ze strany státní zkušebny, ale určitým způsobem charakterizuje možnosti daného výrobku.
Je potřeba vědět, že prohořívací a odhořívací systém neumožňuje dobře dosažení lepších průměrných hodnot spalování při spalování biologických paliv, než je stanoveno pro třídu 1 a 2.
Příčinou je samotný způsob hoření paliva a uvolněných plynů s velkým nebo malým přebytkem kyslíku za relativně nízkých teplot ve spalovací komoře. Proto očekávat, zázraky od takového kotle je nereálné.
Pravým opakem jsou zplynovací kotle. Pokud je jejich technické řešení na vysoké úrovni, je možné dosáhnout, při jmenovitém výkonu, průměrných hodnot CO ve spalinách bez problémů kolem 100 mg/m3, což je zcela srovnatelné s topením zemním plynem nebo ETO. Nezáleží jaké kvalitní palivo spalujeme, ale jakým způsobem a v jakém zařízení.
Bude jistě zajímavé sledovat kam se vše bude ubírat v České republice.